#3.) Spolubydlící

16. září 2013 v 20:22 | Bria |  Povídka 1
Nastoupil tedy na palubu a začal hledat svoji kajutu. Číslo 035,modrá. Když konečně našel správné poschodí i dveře, dodal si odvahu a otevřel je.
"Nazdar spolubydlo!" pozdravil ho hlas z horního boxu.
Kruci, spolubydlící, a ještě k tomu pěknej vůl. To je na první pohled jasný jak facka.
"Ahoj, jsem Ed Moore",pozdravil ho zkroušený Ed. Jeho sen o vlastní kajutě, kde si rozvěsí svoje "trofeje z vejšky" se právě rozplýval.
"Jo jasně, James Woodman. Ale ty mi řikej Jim.Budeme mít společnou kajutu i ordinaci.",promluvil na něj s plnou pusou Jim.
Ed ho konečně uviděl. Woodman ležel rozvalený ve svém boxu na posteli a jedl právě něco jako uzeninu s pečivem. Nebyl to ošklivý chlapík. Měl dlouhé rovné vlasy až na ramena, hubený, zelené oči a byl ještě oblečen v civilu. Byl mladý, a jak se Moore dozvěděl, bylo mu teprve 28. jenom o tři roky více nežli jemu.
"Ty jsi prej ten sebevrah" , přerušil trapné ticho James.
"Cože jsem?", nemohl tázaný věřit vlastním uším.
"S-E-B-E-V-R-A-H.No sebevrah. To víš, na lodi se leccos rozkřikne. Prej seš ten 41. a nevadí ti to."
"Jo aha. Nevíš, co se tu dá dělat?",pokusil se odbočit Ed.
" Už znáš Daisy Foxovou? Milá hoka. Bioložka, 22let, nejmladší z posádky. Geniální člověk. Prej je autista nebo co. Nějaká lehká forma. Ale to asi poznáš. Seš cvokař,co?"
"Hmm. Rád bych jí snad poznal,později.", řekl Ed jen tak ze slušnosti.
Ve skutečnosti však neměl žádný zájem. Jediné,co chtěl byl klid pro svou každodenní meditaci.
"No to máš štěstí chlape! Bydlí hned vedle!"
Bezva, takže poznam nějakou cáklou bioložku. Fakt terno. Že já sem sem lez.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama